Poprvé jsem se do Latinské Ameriky, konkrétně do Mexika, dostala ve svých třiadvaceti letech úplnou náhodou. Byl to pořádný kulturní šok a musím říct, že občas i celkem psycho. Nebyla jsem na to ale sama a měla tu možnost zažít svobodu cestování po vlastní ose.

O pár let později jsem jela na poznávací zájezd s cestovkou a uvědomila si, že jet na vlastní pěst mám stokrát radši než se pohybovat ve skupince s průvodcem. Proč je tomu tak, se dozvíte v tomto článku.

Studia v Mexico City

Do Mexika jsem se dostala díky studiu skvělého mezinárodního programu Euroculture na Univerzitě Palackého v Olomouci. Druhý semestr jsem trávila na partnerské univerzitě v německém Göttingenu a pamatuju si, že nám tam přijel přednášet profesor z Indie. Ten nám vyprávěl o tom, že je na jeden semestr s tímto studijním programem možné vyrazit mimo Evropu, a to do USA, Japonska, Indie nebo Mexika.

Z nějakého důvodu nám o tom předtím nikdo neřekl a mě tahle možnost nadchla. Skvělé bylo především to, že i když jsem už z předchozího studia vyčerpala možnost stipendia v programu Erasmus, stále bylo možné požádat o další podporu v rámci evropského programu Erasmus Mundus. Stipendium bylo poměrně vysoké a EU nám hradila také cestovní náklady. Protože byla jeho výška do USA, Japonska, Indie i Mexika stejná, dávalo smysl jet spíš do Indie a Mexika, kde s ním člověk vyjde líp, než v dražších zemích.

Volbu mezi Indií a Mexikem rozhodla víceméně náhoda, protože na studium v Indii už nebylo místo. Bylo tedy jasno a teď šlo ještě o to, napsat motivační dopis a vysvětlit v něm, jak mi pomůže pobyt v Mexico City při psaní mé diplomky, která se týkala hudby v českém disentu 70. a 80. let minulého století. Ten mi samozřejmě v tomhle nijak nepomohl, ale něco jsem sepsala a stipendium bylo schváleno:)

První zážitky z cest po vlastní ose

V srpnu 2009 jsem se sbalila a odjela na čtyři měsíce na svou první zámořskou cestu. Naštěstí jsem nebyla sama a z Euroculture nás jelo šest – kromě mě ještě Američan původem z Polska, Němka, se kterou jsem sdílela pokoj, Řek, Maďarka a Polka. Poprvé jsem zažívala takovéto mezinárodní společenství a k tomu ještě v zemi, odkud nikdo z nás nepocházel.

Byla jsem totálně ztracená, španělsky jsem se začala učit tři týdny před odjezdem a o Mexiku jsem nevěděla vůbec nic. Tehdy tam odeznívala vlna prasečí chřipky a viru H1N1, která začala v březnu 2009, a u vstupů a výstupů z metra v Mexico City stáli dobrovolníci v rouškách a rukavicích a každému, kdo prošel kolem, dávkovali na ruce dezinfekční gel.

Nechápala jsem, jak by mi to mohlo od nákazy prasečí chřipkou pomoct. Kdybych jen věděla, co nás čeká o několik později během koronavirové pandemie, možná bych si odjezd za dobrodružstvím byla bývala rozmyslela.

Během těch čtyř měsíců jsem ale poprvé zažila cestování na vlastní pěst. Velkou oporou mi byla moje spolubydlící, Němka Gretha, která měla v Mexico City dva kamarády a navíc uměla slušně španělsky. Ti si nás vzali „pod křídla“, ukázali nám město a poradili, kam vyrazit. Přednášky na univerzitě jsme se snažily absolvovat co nejrychleji a na prodloužené víkendy jsme vyrážely na cesty. Facebook u nás teprve začínal, chytré telefony s daty po celém světě neexistovaly, mapy byly papírové a rodičům jsem telefonovala přes Skype kredit na pár minut na jejich mobilní čísla doma.

Cestování v tak daleké cizí zemi bylo proto opravdu dobrodružství a mě to nesmírně bavilo, i když to byly občas docela nervy. S Grethou jsme se takto podívaly například do Guadalajary, na pacifické pobřeží do surfařské vesničky Puerto Escondido nebo do zeleného regionu Chiapas a města San Cristóbal de las Casas. Vrcholem byl náš výlet na poloostrov Yucatán a jeho pobřeží a ostrovy. Karibské pláže jsem viděla poprvé v životě a objet si v prosinci ostrov Isla Mujeres na kole a vykoupat se, kde se mi zlíbilo, byla prostě bomba.

Tehdy jsem pochopila, že tohle je styl cestování, který mě baví a dává mi smysl. Jet v klidu, bavit se s místními a poznat jejich životní styl.

Poznávací zájezd s cestovkou?

Z Mexika jsem se ale vrátila zpátky do studené české zimy a do reality. Trvalo mi několik let, než se mi ve studijním a pracovním zápřahu podařilo našetřit tolik, abych se do Latinské Ameriky podívala znovu. Toužila jsem procestovat Jižní Ameriku, ale nacházela jsem se v jiné pozici než za studií – tehdy byly peníze na cestu, ale netušila jsem, jak ji mám sama naplánovat a jak a kam se vydat po vlastní ose. Hodně jsem pracovala a nezbýval mi čas ani energie se vymýšlení a plánovaní věnovat. Dnes bych to nazvala spíš leností a pohodlností.

Rozhodla jsem se proto odjet na necelý měsíc na poznávací zájezd do Peru, Bolívie a Chile s cestovní agenturou Livingstone. Ve skupince nás bylo deset plus skvělá průvodkyně Hanka Dubois. Stálo mě to tehdy hodně peněz, ale jsem za tuto zkušenost ráda. Zájezd byl výborně zorganizovaný. Je to ovšem ten typ dovolené, po které si potřebujete vzít další dovolenou na to, abyste se z toho vzpamatovali a mohli zase normálně fungovat.

Téměř každý den jsme se někam přesouvali a spali na jiném místě. Pro urychlení únavných nočních přejezdů autobusem jsme dvakrát absolvovali i vnitrostátní let. Únava se stupňovala, občas nastala i ponorka mezi cestujícími. Předem člověk netuší, kdo s ním na cestu vyrazí. Trávíte prakticky 24 hodin denně s neznámými lidmi a to někdy může být náročné.

Byli jsme turisti, kteří šli jako ovečky za svým průvodcem podle přesně daného plánu. Bylo to nesmírně pohodlné, ale pro vydechnutí a pozorování místního života nebyl prostor. Byla jsem šťastná, že jsem měla tu možnost jet, ale cítila jsem, že tohle pořád není ono.

A teď konečně ty důvody:)

Tenhle poznávací zájezd mě motivoval k tomu vymyslet, jak se do Latinské Ameriky dostat na delší dobu, cestovat pomalu a lépe poznat její krásy, kulturu a obyvatele. V roce 2017 jsem odjela do Ekvádoru jako dobrovolnice jednoho hudebníku projektu a několikaměsíční cesta se protáhla téměř na tři roky. O zkušenostech s dobrovolnickým projektem píšu v tomto článku.

O tom, jak se můžete vydat do Latinské Ameriky po vlastní ose jsem pro vás napsala obsáhlý eBook plný praktických rad a tipů, co zařídit před cestou a jak se chovat během cesty, aby nastalo co nejméně komplikací. Jako bonus jsem pro vás vytvořila také minikurz latinskoamerické španělštiny na cesty s nahrávkami výslovnosti rodilého mluvčího z Kolumbie.

Hlavní důvody, proč byste i přes možné počáteční obavy měli do Latinské Ameriky vyrazit po vlastní ose jsou tyto:

Když jedete po vlastní ose, sami si kupujete letenky, nastavujete si rozpočet a víte naprosto přesně, za co utrácíte. Například se dá významně snížit cena letenky, pokud víckrát přestoupíte nebo si na přestupu počkáte. Takovou letenku ale cestovní agentury nepořídí. V rámci zachování vašeho komfortu vždy budou kupovat letenky na sebe časově navazující a tím pádem dražší.

Stejně tak si sami můžete vybrat ubytování. V Latinské Americe je opravdu hodně možností, s cenou se dá jít hodně dolů nebo můžete vyzkoušet couchsurfing či dobrovolnickou práci a bydlet zdarma nebo výměnou za práci a jídlo, pokud cestujete delší dobu (o těchto možnostech píšu v mém eBooku).

Rozpočet je zcela na vás a ve výsledku vás to vyjde mnohem levněji než s cestovkou. Vzhledem k tomu, že cenové hladiny jsou v různých latinskoamerických zemích velmi odlišné (srovnejme například jednu z nejchudších zemích na tomto kontinentě Bolívii s mnohem vyspělejším Mexikem), není možné v rámci tohoto článku vyčíslit, o jakou konkrétní úsporu se jedná.

Vždy záleží na tom, kam konkrétně vyrazíte a jakým způsobem cestujete (chováte se jako typický turista, spíte v hotelích a stravujete se pouze v restauracích nebo vám stačí levnější hostel, kde si občas i uvaříte, případně chcete zažít i přírodu a vyspíte se někde v kempu?).

V dnešní době internetové máte nekonečné možnosti najít si podrobné informace o vaší vysněné destinaci a zjistit si, co stojí zato vidět a jak se tam dopravit. Co navštívit ve státech Střední a Jižní Ameriky v kostce si můžete přečíst v tomto článku.

Průvodci Lonely Planet jsou klasika, ale jde to i bez nich. Jednak má Lonely Planet web, kde je spousta tipů na cesty. Pro mě jsou poslední dobou inspirací nejrůznější instagramové účty českých i zahraničních cestovatelů a jejich blogy. Asi tím úplně prvním, který jsem před lety začala sledovat, je Nomadic Matt a jeho travel hacking tips.

Pokud se chystáte do Ekvádoru, mrkněte na můj e-průvodce touto zemí zahrnující několik typů itinerářů. Googlete, informujte se, ptejte se. Latinská Amerika je u nás stále populárnější destinace, spousta lidí už ji navštívilo a určitě se s vámi rádi podělí o zkušenosti.

Naprosto zásadním důvodem pro cestování na vlastní pěst je pro mě flexibilita a svoboda. Ano, máte práci s tím vymyslet plán cesty a program. V cestovní agentuře ho vymyslí za vás, ale je pevně daný a nemůžete se od něj odchýlit. Za největší kouzlo cestování považuju možnost jet si, kam chci, a být tam, jak dlouho chci.

Ti z vás, co to už zažili, mi určitě potvrdíte, že když takhle jednou cestujete, není cesty zpět a chcete to už napořád:). I když máte čas na cestu omezený, možnost více variant a improvizace na místě podle aktuální nálady, podmínek a sil, je mnohem větší než během zájezdu s cestovkou.

Dopřejte si proto luxus cestovat svobodně a nenechte se sešněrovat plány, které někdo udělá za vás. Pokud si přece jenom nejste jistí, jestli byste to sami zvládli, čtěte dál.

Skvělý způsobem, jak jet po vlastní ose a poznat do hloubky danou destinaci, je využít služeb místních průvodců. Můžete se obrátit buď na Čechy, kteří v oné zemi žijí a pracují jako průvodci, nebo si najít domorodého průvodce přímo na místě.

Výhoda českých průvodců žijících v zahraničí je, že nemusíte platit jejich cestu (při zájezdu s cestovkou samozřejmě přispíváte i na letenku průvodce). Dorazíte do země sami a až na místě se setkáte s průvodcem. Pro ty, co neovládají cizí jazyky, je to skvělý způsob, jak se seznámit s místní kulturou. Mnoho průvodců má už svoje webové stránky, prostřednictvím kterých je můžete kontaktovat.

Druhou možností je zaplatit si místního průvodce, ať už ve španělštině (portugalštině) nebo angličtině. Určitě se vám bude během cesty nejeden sám na různých místech nabízet. Latinos vám ochotně naslibují modré z nebe a pak to třeba nemusí být taková bomba, jak slibovali. Vyptejte se proto podrobně na průběh cesty a pokud nemluvíte přímo s průvodcem, ale jste v kanceláři nějaké agentury, zeptejte se také na úroveň průvodcovy angličtiny. Někdy bývá dost pochybná a vám jde přece především o to, abyste rozuměli.

Cestování po vlastní ose je závislost!

Je to tak. Rozumím tomu, že třeba pro starší lidi je zájezd s cestovkou skvělá volba. Mně ale vyhovuje cestování na vlastní pěst a doufám, že jsem vás tímto článkem přesvědčila o tom, že je to skvělý způsob, jak si užít cestu na maximum.

Cestování je totiž jednou z nejzdravějších závislostí:)