V tomto článku vám přináším rozhovor s bioložkou a cestovatelkou Zuzkou Bartákovou, jejímž druhým domovem je Peru. Rozhovor proběhl jako živé vysílání na mém instagramovém účtu sice už v říjnu 2021, ale je v něm spousta praktických informací ohledně cest do Peru a jejich plánování a tipů k návštěvě Machu Picchu a Posvátného údolí. Přečíst si můžete také o Zuzčiných zkušenostech s ayahuaskou a o jejím projektu Cestujeme po Peru.
Rozhovor jsem doplnila fotkami z mého vlastního archivu z cesty do Peru v roce 2016.
Tento projekt jsem odstartovala díky tomu, že jsem lidem chtěla začít ukazovat autentické Peru tak , jak ho znám já. Nejenom ty zajímavé památky, ale i lidi a jejich příběhy, které v Peru žijí. Projekt se postupně rozrůstá. Zájemce nejenom provázím, ale také jim pomáhám sestavovat plán cesty na míru, když chtějí vyrazit po vlastní ose, a poskytuju konzultace. Dnes jsem probírala se svojí kamarádkou a mentorkou plány do budoucna a služby, o které to celé hodlám rozšířit.
Provozuju také e-shop s výrobky z Peru, díky kterému podporuju menší výrobce a prodejce, především ženy. Tato podpora umožňuje místním ženám, aby se finančně osamostatnily. Nyní takto pomáhám jednomu azylovému domu v Cuzcu pro nezletilé matky s dětmi.
Mám vše sloučené do jednoho webu www.cestujemepoperu.cz, kde najdou blog ti, kteří chtějí vyrazit po vlastní ose do Peru a můžou si přečíst spoustu informací. Jednou sekcí webu je také zmiňovaný e-shop.
Na přelomu října a listopadu jsme podnikli cestu do Peru, která byla rozšířená o týden v džungli, kde jsme byli s Martinou Doležalovou. Martina žije v Peru a věnuje se józe. V džungli jsme pořádali retreat spojený s jógou a očistou v podobě kakaové ceremonie a také ceremonie ayahuasky se šamanem. Já jsem klienty provedla džunglí a ukázala jim přírodu, živočichy a rostliny. Žila jsem tam dva roky a znám tam pomalu každý kámen. O týden později přiletěla druhá skupinka, která v džungli strávila tři dny a poté jsme se společně jsme se vydali po dalších krásách Peru.
Peru je v současné době (prosinec 2021) zařazeno do zelené kategorie zemí s nízkým rizikem nákazy a pro vstup je potřeba pouze PCR test s platností 72 hod nebo dokončené očkování plus vyplněné vstupní prohlášení. K tomuto mám na blogu článek, kde aktualizuju pravidla vstupu do země. V článku najdete také odkaz na zmíněný formulář.
Stále ovšem dochází ke změnám. Několik dní dokonce peruánská vláda pro vstup do země vyžadovala nejen PCR test, ale také očkování. Na toto nařízení se ovšem snesla velká vlna kritiky a tak ho vláda po několika dnech stáhla. Podmínky se nedají moc předvídat, ale na webu je pravidelně aktualizuju.
V hromadné dopravě nebo vnitrostátních autobusech či letadlech je povinná dvojitá rouška. Nevím z jakého důvodu se moc neuznává respirátor, ale dvojité roušky se běžně používají. Ve vlaku na Machu Picchu dokonce vyžadují i ochranný štít.
Byl také otevřen vstup na hory Machu Picchu a Huayna Picchu, které byly donedávna zavřené. Jestli to znáte z fotek, tak na nich je vidět to městečko, za nímž je hora Huayna Picchu. Je strmější, je na ni kratší, ale příkřejší výstup. Hora za zády fotografa je Machu Picchu, na kterou je výstup delší, zato ale pohodlnější.
Před cestou na Machu Picchu je ideální přespat den předem ve vesničce Aguas Calientes (nově se nazývá Pueblo Machu Picchu), protože výstup na jednu z hor zabere tři až čtyři hodiny a prohlídka městečka zhruba stejnou dobu. Na Machu Picchu proto opravdu nějakých osm hodin strávíte a je dobré vyrazit velmi brzy ráno.
K bráně Machu Picchu se dát jít pěšky. Výstup trvá asi hodinu až dvě podle vaší kondice nebo se tam dá vyjet serpentýnami autobusem za 12 USD. Jízdenky koupíte přímo na místě, jsou to kyvadlové autobusy. Až se bus naplní, vyráží. Dolů můžete sejít pěšky a nebo když budete po celém dnu chození unavení, můžete opět sjet autobusem.
Cesta na Machu Picchu se kombinuje s návštěvou Posvátného údolí neboli Valle sagrado, které se nachází mezi Cuzkem a Machu Picchu. Určitě je lepší mít alespoň dva dny času na Posvátné údolí a projet si ho z Cuzka směrem na Machu Picchu. Pro mě je z inckých památek nejkrásnější Pisaq, protože jsou odtamtud krásné výhledy do okolí a je to hodně rozmanité.
Určitě neopomeňte solné doly Salineras de Maras. Jsou to povrchové doly s množstvím solných políček, kde se sůl stále těží stejným způsobem jako za dob Inků. Dále jsou zajímavé incké laboratoře Morai nebo místo Chinchero známé textilní výrobou, kde můžete nakoupit nejtypičtější výrobky tohoto typu. Jsou tam krásné trhy.
Přišel mi taky jednou dotaz, kde se v Posvátném údolí dají jíst nejlepší morčata. Hned vedle Pisaqu je vesnice Lamai a tam jsou tzv. cuyerías neboli morčeterie (morče se řekne cuy), kde mají nejvyhlášenější morčata, na která chodí i místní.
Památek je v této oblasti opravdu spousta. Záleží na tom, kdo co má rád. V Posvátném údolí se nachází i Casa de papa neboli Dům brambor. Jednu paní, která u nás pracuje v bramborářském ústavu, zajímaly peruánské brambory a v této instituci jí o bramborách řekly opravdu vše. V Posvátném údolí můžete zůstat i týden. Půjčte si tam třeba kolo a projeďte si místa na kole, je tam rozhodně co k vidění.
250 druhů je málo, to jsou možná jen ty nejběžnější. V Peru je celkem asi 3 000 odrůd brambor!
"I když už nyní jezdí do Peru víc turistů, pořád je jich tam oproti době před pandemií minimum. Proto neváhejte do Peru vyrazit! Dopředu si zajistěte vstup na Machu Picchu, případně jízdenku na vlak. Zbytek se dá zařídit až na místě."
V Peru pro turisty žádná povinná očkování nejsou. Doporučuje se proti žluté zimnici, břišní tyfus a žloutenka. Proti žluté zimnici se Peruánci musí nechat očkovat povinně takže se tam tato nemoc díky vysoké proočkovanosti vyskytuje minimálně. Tato vakcína se ale hodí cestovatelům, kteří cestují do těchto tropických oblastí, protože je to celoživotní očkování.
Břišní tyfus se v Peru občas vyskytne, měla ho moje kamarádka, se kterou jsem pracovala v džungli. Trpěla jím asi měsíc a do dneška z toho má následky. Tyfus dostala z nějakého jídla ze stánku, pravděpodobně někde u řeky, jídlo bylo asi špatně připravené a umyté. Proti břišnímu tyfu se proto raději očkuju, vakcína je tuším na pět až šest let a pak je potřeba ji obnovit.
Lidi se mě také hodně ptají na malárii, ale v peruánské džungli se malárie nevyskytuje. V očkovacích centrech v ČR vám pravděpodobně antimalarika budou nutit, ale opravdu v Peru nejsou potřeba. Co se tam ale vyskyujte je třeba horečka dengue a leishmanióza, ale proti nim žádné očkování není. Jediná cesta je dobrá prevence, tj. účinný repelent alespoň s 50% deetu, který si zakoupíte tady, protože se v Peru nedá všude kvalitní repelent koupit. Například v Puerto Maldonado, kde přebývám nejvíc, se dobrý repelent nedá sehnat, mají tam pouze obyčejné mazací repelenty.
Nejvýraznější omezení je v současné době to, že společnosti vypravují mnohem méně spojů než dřív. V Peru je totiž ve srovnání s minulostí stále málo turistů. Omezené jsou vnitrostátní lety i dálkové autobusy nejspolehlivější peruánské autobusové společnosti Cruz del Sur. Některé spoje jsou úplně zrušené. Je proto potřeba si cestu lépe naplánovat a pohlídat, aby člověk zbytečně nezůstal den na jednom místě kvůli tomu, že se odtamtud nedostane.
Restaurace fungují normálně, dá se bez problémů najíst.
Je potřeba vyplnit elektronický formulář a mít negativní PCR nebo antigenní test nejpozději 5. den po příletu. Fajn je, že přímo na letišti v Limě dělá testy společnost Unilabs (viz článek na mém blogu, kde je odkaz). Zhruba za 200 solů (asi 1200 Kč) je možné se nechat testovat přímo na letišti a výsledek je do 12 hodin.
Určitě doporučuju poslouchat místní. Když vám řeknou, abyste na nějaké místo nechodili, tak tam opravdu nechoďte. Občas mají o vás místní větší starost, než je realita, ale pokud to tam neznáte, je dobré je poslechnout. Pak doporučuju dodržovat základní pravidla bezpečnosti, která jsou platná všude: nechodit večer zbytečně do tmavých uliček, v Limě dobře funguje Uber takže ho používejte, uvidíte i cenu a nemusíte se s řidičem dohadovat o ceně. Dávejte si pozor na vaše věci, v Peru se vyskytuje hodně drobných zlodějíčků.
Platí také pravidlo, že pokud si nejste jistí, připlaťte si za kvalitnější autobus jako například již zmiňovaná společnost Cruz del Sur a nejezděte nejlevnějším spojem, který má jen jednoho řidiče a nejsou tolik hlídaná zavazadla.
Ano, určitě. Dobře funguje například operátor Claro, který má data dvakrát až třikrát levnější než v ČR a SIM karta se dá bez problémů koupit.
Rozhodně doporučuju všem vyzkoušet v Peru různé druhy tamních kuchyní. V každé části Peru je jiná – na pobřeží, v horách, v džungli… Vyzkoušejte co nejvíc místních jídel, nejrůznější druhy brambor a dalších dobrot.
Ano, je to super. I v Posvátném údolí u vstupu do některých památek dokonce nebyli ani hlídači takže jsme si některá místa prošli bez vstupného a bez lidí a bylo to dokonalé. To mluvím o květnu 2021 ve čtrnáctidenní škvíře, kdy se dalo do Peru dostat. Teď už je tam přece jenom turistů víc, ale pořád jich jezdí minimum. Kdo chce Peru vidět s málem turistů, určitě neváhejte a vydejte se tam co nejdřív.
"Dbejte rad místních a nechoďte sami do liduprázdných tmavých uliček. Jestli máte obavu o svá zavazadla v autobuse, připlaťte si raději za lístek (např. u společnosti Cruz del Sur, kde jsou zavazadla hlídaná) a nekupujte ten nejlevnější."
Nyní stačí týden až dva dopředu, klidně i ze dne na den. Povinná karanténa po příjezdu do Peru už skončila a jsou zpřístupněné i hory Machu Picchu a Wayna Picchu, tak začalo jezdit víc návštěvníků, ale zároveň už byla obnovená plná kapacita jako před pandemií, tj. čtyři až pět tisíc lidí denně. Návštěvníků ovšem jezdí mnohem méně než dřív, tak stojí za to na Machu Picchu vyrazit. Vstupenky na příští rok budou k prodeji od druhé poloviny prosince.
Vstupenka je spolu s vlakem na Machu Picchu jediná věc, kterou musíte mít před cestou do Peru koupenou dopředu. Pokud tedy nechcete jít místo vlaku pěšky, což je také varianta. Záleží, kolik máte času. Myslete na to, že čím víc se blíží termín vaší cesty, tím jsou jízdenky dražší a lepší vlakové spoje jsou vyprodané.
Zařídit dopředu můžete také vnitrostátní letenky, pokud je potřebujete. Ostatní jde zařizovat i na místě.
V autobusech Cruz del Sur je bezpečné nechat zavazadlo dole v kufru. Dají vám na to lísteček. Mně se stalo v Peru v roce 2008, když jsem tam byla poprvé, že jsme jeli nejlevnějším autobusem, kde nic nekontrolovali, a já jsem něco cpala pod sedadlo a vedle jsem si nechala nahoře brašnu s foťákem a dalšími věcmi. Vyhlídnul si mě tam jako nápadnou gringu nějaký zloděj, brašnu mi vzal a v mžiku byl pryč. Cruz del Sur zavazadla ale kontrolují a nebývá s tím problém.
To, na co se asi dotyčná ptá, je případ, kdy se vám jako turistovi něco stane. Určitě doporučuju se v tomto případě obrátit na soukromou nemocnici, která se nejčastěji nazývá clínica. Jsou tam opravdu dobří doktoři a naše pojišťovny ošetření proplácí. Na těchto soukromých klinikách budete v dobrých rukách.
Moje kamarádka z Finska, se kterou jsem v Peru pracovala, si vrazila do nohy kus dřeva, když spadla a v polostátní nemocnici ji neúspěšně léčili dva měsíce. Pak přešla na soukromou kliniku, kde se tamní doktor zhrozil, co jí s tím kde vyváděli, a měla nohu během týdne v pořádku.
Rozhodně doporučuju soukromé nemocnice, jsou kvalitnější a naše pojišťovny ošetření a zákroky proplácí.
Já vlastně nevím. Taky jsem takhle v džungli přespávala a všechno bylo v pohodě, jenom ti moskyti byli otravní. Dobře se podívejte, jestli ve vaší blízkosti nemají hnízdo mravenci, protože když vás hryznou (obzvlášť ti velcí), bolí to celý den a může to končetinu i paralyzovat na několik hodin. Nejprotivnější je asi tenhle hmyz, ne pavouci ani hadi, jak by se mohlo zdát. Hadi se před lidmi snaží schovat, protože jsme pro ně predátoři. Jinak je super takhle spát v džungli!
Ano, ayahuasku jsem zkoušela dvakrát, mám o tom i článek na blogu. Můj vztah k ayahuasce se postupně proměňuje. Ze začátku to byla spíš taková zvědavost, kdy jsem chtěla vyzkoušet, jak to na mě bude působit. Jak jsem postupně poznávala peruánskou kulturu, získala jsem na ayahuasku úplně jiný náhled. Co mi ayahuasca vždy přinese, je úžasné pročištění těla po fyzické i duševní stránce, možná i více po té fyzické. Několik měsíců po ceremonii se vždycky cítím neuvěřitelně lehce. Pár dní po druhé ceremonii jsem dokonce otěhotněla.
V rámci říjnové cesty jsem poprvé vyzkoušela denní ceremonii, která je oproti té noční jiná, protože tu noční může člověk i trochu zaspat. Během denní ceremonii jsem řešila spíše duševní stránku. Když o ayahuasce někdo uvažuje, musí si tím být jistý. Říká se také, že si ho ayahuasca zavolá. Já jsem si třeba před rokem a půl, když jsem v Peru byla, jistá nebyla, ale teď jsem věděla, že to chci a potřebuju. Je těžké to popisovat v kostce. Každý člověk je specifický, ale každému člověku může ayahuasca něco dát. Když člověk řeší nějaký problém, ayahuasca mu často podá pomocnou ruku. Záleží na tom, jak je kdo připraven a jak s tím naloží a jak bude dál pokračovat.
Ayahuasca se užívá i když mají lidé nějaké závislosti. Může nakopnout a pomoct, ale člověk musí tu cestu dál následovat sám. Není to všelék. Každý ale řešíme něco jiného a každý šaman je na jiné úrovni znalostí. Je to stejné jako například s chirurgem nebo člověkem, který se zabývá duchovními věcmi. Každý je jiný a má jinou úroveň znalostí.
Ano, děje se to, lidé toho využívají. Pokud ale přijde šaman na ceremonii v tradičním obleku, neznamená to, že je to dobrý šaman. Lidem přijde, že když má šaman normální tričko, není to šaman. Mně přijde naopak divné brát si jejich tradiční mundúry jen kvůli tomu, aby to na lidi dobře působilo.
Z Peru jsem se vrátila v první polovině listopadu, i kvůli e-shopu, budou Vánoce a chci být s dcerou. Po Novém roce se ale do Peru vydám znovu a vrátím se zpět do Čech, až tady bude lepší počasí. Od poloviny února do března plánuji další zájezd do Peru se skupinkou. Mám také v plánu sama navštívit další jihoamerické země. Chtěla bych rozjet spoustu projektů a podívat se do jiných zemí. Mám konkrétní plán, ale nevím, jestli to vyjde. Ráda bych do Bolívie, ale záleží na covidové situaci. Pak bych také ráda navštívila středoamerickou Nikaraguu. Uvidíme, jak si to sedne.