San Pedro a ayahuasca – moje zkušenost s jihoamerickou rostlinnou medicínou

Spousta turistů v dnešní době nejezdí do Jižní Ameriky pouze za krásami místní přírody a kultury, ale často také spojí cestu s duchovním poznáním a šamanskou ceremonii s některou z jihoamerických posvátných rostlin. O co vlastně při těchto ceremoniích jde a jaká byla moje zkušenost se dvěma z nich – kaktusem San Pedro a amazonskou liánou ayahuasca v Peru – se dozvíte v tomto článku.

Během mého života i dosavadních cest po Latinské Americe jsem kolem místních šamanů a různých ceremonií chodila velkou oklikou. Mám k této nedílné součásti jihoamerické kultury velký respekt, ale až do letošního léta a podzimu jsem se do experimentů nepouštěla. Měla jsem z nich obavy.

K sebrání odvahy, abych blíže poznala rostlinnou medicínu a důvody, proč jsou v současnosti tyto ceremonie mezi gringos stále populárnější, mě inspirovaly dvě věci: zajímavý rozhovor kamarádky Zuzky Bartákové a jejího hosta Jirky Hokra, který pořádá cesty za duchovním rozvojem do Jižní Ameriky, a také skvělá kniha Ekvádor, mi amor mé kamarádky, cestovatelky Veroniky Kapcové Balažiové, v níž popisuje svou zkušenost s ceremonií ayahuasky v ekvádorské Amazonii.

Od Zuzky a Jirky jsem si vyžádala kontakty na šamany provozující ceremonie jak San Pedra, tak ayahuasky, a šla jsem do toho.

Z ayahuasky na mě dýchal vždy velký respekt a tak jsem na radu Jirky Hokra vyzkoušela nejprve odvar z kaktusu s názvem San Pedro neboli Svatý Petr. Domovem této rostliny jsou horské oblasti. Já jsem absolvovala ceremonii v peruánských Andách ve vesničce Willkahuaín blízko Huarazu.

Kaktus San Pedro se pije ve formě tmavě zeleného hustého odvaru, který dlouhé hodiny připravuje sám šaman. Rituály s touto rostlinou provozovaly už předincké kultury, ale jeho užívání domorodci se nelíbilo španělským kolonizátorům ani křesťanské církvi, která začala ceremonie potlačovat.

Ostatně samotný název San Pedro je španělský. Kečuánsky nazývají místní indiáni kaktus huachuma nebo wachuma [uačuma]. Svatý Petr totiž podle křesťanské tradice drží klíče od nebeské brány a stejné vlastnosti církev přisuzovala také účinkům kaktusu. Bohužel jsou i v současné době v Peru rituály s touto rostlinou stále démonizovány.

Klíčem nikoliv k nebeské bráně, ale k účinku San Pedra, je alkaloid meskalin, který se řadí mezi psychedelika a způsobuje vize a halucinace. Tato látka údajně otevírá podvědomí, mizí běžné vnímání času a prostoru, naopak se zintenzivňuje vnímání barev a zvuků. Během ceremonie je možné zažít radikální introspekci, pocit uzdravení, úžasu a úcty.

Před ceremonií je potřeba dodržet několik dní bezmasou dietu, nepít alkohol, v den ceremonie už jíst jen velmi lehce. San Pedro nemá tak purifikační účinky na tělo jako ayahuasca, většinou nedochází ke zvracení ani průjmům. Ceremonie trvá několik hodin (až osm). V jejím průběhu je zásadní role šamana, který vás tabákovým dýmem očistí a po celou dobu vás rituálem provází a sleduje váš stav. Je schopný účinky San Pedra podle vašich potřeb podpořit nebo utlumit.

Domovem liány ayahuasca [ajahuaska], které někteří Češi říkají familiárně „ája“, je Amazonie. Je to liánovitá rostlina, ze které domorodé kmeny připravují velmi hořký koncentrovaný tmavě hnědý nápoj s psychedelickými účinky. Míchá se obvykle s rostlinou chacruna [čakruna], která za halucinogenní efekt zodpovídá.

Ayahuasca se používá především pro očistu těla (při ceremonii je časté zvracení nebo později i průjmy), léčení neduh těla i duše a pro komunikaci se světem duchů. I během této ceremonie je zásadní role šamana, který provádí energetickou očistu a sleduje váš stav. Šamani zpívají během rituály písně zvané ikaros, kterými jsou schopni účinek ayahuasky podpořit nebo zmírnit.

Ceremonie také trvá několik hodin a je potřeba dodržet podobnou dietu jako u San Pedra bez masa, alkoholu a někteří říkají, že je třeba se vyhnout i sexu.

San Pedro v peruánských horách

Ceremonie San Pedra i ayahuasky pro mě byly velký krok mimo komfortní zónu a také pro mě není jednoduché převést do slov moje zážitky z těchto rituálů. Ráda bych ale svoje zkušenosti sdílela a pokusím se o popsání průběhu ceremonií.

Nejprve jsem se účastnila ceremonie kaktusu San Pedro v peruánské horské vesničce Willkahuaín u Huarazu. Strávila jsem tam tři dny a spala jsem přímo u šamanovy rodiny. Na horním konci zahrady nad jejich domem mají domek pro hosty, kde byl můj pokoj.

Do dolního domku se chodilo třikrát denně jíst. Jídlo i odvar z kaktusu připravovala šamanova maminka, také šamanka. Willkahuaín je krásné a klidné venkovské místo v nadmořské výšce 3600 m, odkud můžete chodit na výlety i několikadenní treky k lagunám do okolních hor.

Se šamanem jsem se seznámila hned po příjezdu a ceremonie proběhla následující večer. Začala v 18 hod při setmění a trvala poměrně dlouho, zhruba do dvou hodin ráno. Nejprve jsme byli v kruhové napůl otevřené chýši se slaměnou střechou, kde šaman zapálil oheň z eukalyptových listů a očistil mě dýmem z tabákové cigarety, které se říká mapacho.

Po vypití odvaru jsme nejprve čekali, než San Pedro začal účinkovat. Šaman do toho zpíval, hrál na andskou flétnu quena a bubnoval. Později jsme se přesunuli i s ohněm ven, protože krásně svítil měsíc.

S jakým konkrétním záměrem jsem do ceremonie šla si nechám pro sebe, ale účinek rostliny byl pro mě velmi silným zážitkem. Měla jsem konkrétní vidiny, velmi intenzivně jsem vnímala okolní přírodu a zažívala příjemné a hluboké pocity spojení sama se sebou a přírodou.

Šaman se o mě celou dobu citlivě staral. Ptal se, jak se cítím a co vidím a vysvětloval mi moje obrazy a vidiny. Měla jsem pocit hlubokého klidu a bezpečí. Usnula jsem až nad ránem a byla schopná spát jen pár hodin. Den po ceremonii jsem byla fyzicky vyčerpaná, ale s naprosto čistou hlavou.

Následující dny jsem měla pocit obrovského přívalu energie a nápadů, které jsem si musela všechny zapsat, protože jich bylo tolik, že jsem nevěděla, který zpracovávat dřív. Z ceremonie ve mně zůstal pocit hlubokého a intenzivního zážitku, z nějž bez nadsázky čerpám do dnes a často na něj vzpomínám.

Ayahuasca v peruánské Amazonii

Na ceremonii ayahuasky jsem vyrazila na jih do města Puerto Maldonado, vstupní brány do peruánské Amazonie, které leží nedaleko hranice s Brazílií a Bolívií. Hlouběji do pralesa je možné se dostat už jen po řece. Tou hlavní a největší je v Puertu řeka Madre de Dios neboli Boží matka. Pronajala jsem si loďku a s kapitánem jsme se plavili necelé dvě hodiny do tzv. lodge, typických dřevěných chatek na vyvýšených nožkách, ve kterých se ubytovávají turisté.

Měla jsem pro sebe krásnou jednoduchou chatku s postelí, koupelnou a hamakou. Místo oken v Amazonii stačí síťky, ale ani tak se komárům vyhnout nedalo. Na jídlo se chodilo třikrát denně do společného prostoru, kruhové chatky se stoly, kde se pořádaly i ceremonie. V lodgi byl kuchař, který jídlo připravoval.

Bohužel mi během mého čtyřdenního pobytu úplně nepřálo počasí a celé dva dny téměř vkuse pršelo. I tak byl klid, zeleň, zvuky džungle i absence wifi a jakéhokoliv signálu balzámem na duši a tolik potřebným odpojením od vnějšího světa.

Ceremonie ayahuasky pro mě byla dost odlišná od San Pedra. Šaman přijel na loďce z protějšího břehu řeky, kde má svoje obydlí, až chvíli před obřadem, který začínal po půl deváté večer. Ceremonii jsem absolvovala ještě s jedním párem. Všichni tři jsme se usadili v kruhové chatce na připravených tenkých matracích, vedle nichž byly kyblíky pro případné zvracení, a při zapálené svíčce jsme do sebe kopli ayahuasku.

Její chuť nebyla vůbec příjemná, byla velmi koncentrovaná a hořká. Pak šaman sfouknul svíčku a ocitli jsme se v úplné tmě. Přes síťky v okenních rámech byly slyšet všechny zvuky a šumy džungle a kolem byla černočerná tma, obloha venku byla zatažená. Čekali, jsme, až pocítíme první účinky.

Bojovala jsem únavou a v té tmě se mi chtělo spát. Po necelé hodince jsem začala cítit první účinky a změny vědomí. Začala jsem intenzivněji vnímat všechny zvuky okolo a měla jsem i vidiny, které ale byly mnohem slabší než u San Pedra. Šaman zpíval písně ikaros a zesiloval tím účinek ayahuasky.

Nejsilnějším momentem byla očista, kterou nám šaman prováděl jednomu po druhém tak, že nám položil ruku na korunu hlavy, vyfouknul na nás tabákový dým z cigarety mapacho a pronesl sérii proseb a modliteb, aby bylo naše tělo i duše očištěno a zbaveno všeho nepotřebného.

Ceremonie trvala asi čtyři hodiny, končili jsme po půlnoci. Spojení sama se sebou a s okolní přírodou pro mě nebylo tak hluboké jako u San Pedra. Ayahuasca mi navíc připadala o mnoho temnější než San Pedro. Měla jsem pocit, jakoby celý její léčivý potenciál kolem mě jen prošel a lehce mě „líznul“. Uvnitř jsem pocítila, že na nějakou dobu dopředu mi psychedelik stačilo.

I když je zvykem absolvovat několik ceremonií ayahuasky za sebou, dalšího rituálu už jsem se nezúčastnila. Následující den jsem se cítila fyzicky velmi unavená, ale uvnitř lehká a jakoby pročištěná, i když jsem nezvracela a neměla jsem ani trávicí potíže.

V dnešní době už není problém zúčastnit se některé z těchto ceremonií kdekoliv na světě, i u nás v Česku. Původem San Pedra i ayahuasky je ale Jižní Amerika. Jsem přesvědčená o tom, že absolvování ceremonie v místě původu rostlin má mnohem větší léčivý potenciál.

Ceremonie San Pedra a ayahuasky pro mě byly v rámci mých cest po Jižní Americe úplně novou zkušeností. Jsem ráda, že jsem našla odvahu se rituálů účastnit. Seznámila jsem se díky tomu také s novými lidmi, kteří většinou měli mnohem víc zkušeností s psychedeliky než já, a popsali mi průběh ceremonií.

Díky tomu rozptýlili moje obavy, protože mezi místními i turisty koluje spoustu různých historek o rostlinné medicíně a přístupech šamanů ke klientům.

Jižní Amerika se mi díky těmto ceremoniím ukázala ve své další podobě a já se moc těším, co si pro mě tenhle kout světa přichystá příště!