Proč pracuju i v 35 letech jako dobrovolnice + jak můžete v 5 krocích začít i vy

Před pár dny jsem šla na jihu Portugalska kus cesty pěšky na autobus do města. Pracuju tady na organické vinné farmě jako dobrovolnice. Je tu obvyklé, že když vás vidí někdo z auta jít pěšky, občas vám zastaví, aniž byste museli stopovat.

Mně takhle zastavil mladý kluk z Makedonie v parádním autě. Sedla jsem si do něj a on na mě začal sypat jednu otázku za druhou: „Co tady děláš?“ „Kam jdeš?“ „Jakto, že chodíš pěšky?“ „To nemáš auto?“ „Ty tady pracuješ?“ „Jak to myslíš, že pracuješ jako dobrovolnice?“ „Z čeho jako žiješ?“ „To přece není normální takhle fungovat!“

Během pěti minut chtěl vědět úplně všechno. Jen se užasle ptal a nenechal mě vůbec mluvit. Tak jsem mu odpověděla, že jestli tu pusu nezavře a nenechá mě aspoň chvilku mluvit, opravdu mu nemůžu odpovědět vůbec na nic:). Moc jsem toho ale za těch pár minut vysvětlit nestihla, pan řidič hodně spěchal. Kdyby uměl česky, chtěla bych, aby si přečetl tento článek, ve kterém vysvětluju, proč i v 35 letech pracuju jako dobrovolnice.

Není turista jako turista

Na svůj první dobrovolnický projekt jsem se vydala až v roce 2017. Bylo to sice mé první, ale zatím nejdelší působení jako dobrovolnice. Díky německé organizaci Hudebníci bez hranic jsem strávila půl roku v Ekvádoru a učila jsem tamní děti hudbu.

Tahle zkušenost ve mně zanechala hlubokou stopu. Poprvé v životě jsem poznala, jaký je rozdíl nějaké místo projet a zdržet se maximálně pár dní a nebo zůstat delší dobu, nasát atmosféru a poznat místní.

Sice jsem byla i po delší době pro místní tak trochu turistka, ale přece jenom už mě vnímali jinak. Věděli, že v dané lokalitě žiju delší dobu, poznávali mě na ulici a věděli, co jsem pro jejich komunitu dělala. Zároveň jsem měla možnost víc prozkoumat okolí, nechat si od místních poradit, kam zajet a co vidět, kde co sehnat a nakoupit.

Účast na dobrovolnickém programu se podle mě liší od zahraničních studijních pobytů. Absolvovala jsem dva semestry na několika místech v Německu a jeden v Mexiku. Jako studentka jsem ale přece jenom byla ve své bublině s ostatními spolužáky z jiných zemí a měli jsme nabitý studijní program. S místními obyvateli jsme jako zahraniční studenti tolik v kontaktu nebyli a na cestování byl dost omezený čas i rozpočet.

Dobrovolnictví jako styl cestování

Myslím si, že dobrovolnictví je skvělý způsob, jak dlouhodobě a udržitelně cestovat. O jeho výhodách a o tom, jaké konkrétní kroky podniknout proto, abyste se stali dobrovolníkem (nejen v Latinské Americe), píšu v mém eBooku Jak zrealizovat Vaši cestu snů do Latinské Ameriky.

Rozhodně neplatí, že dobrovolnická práce je jen pro dvacetileté studenty nebo nějaké hipíky, co se jen poflakují a neví, co se svým životem. Důkazem je například mé současné působení v Portugalsku na vinné farmě s penzionem, kde se mnou v týmu pracuje osmatřicetiletý Ital, který s dobrovolnictvím začal těsně před pandemií a díky němu se už dva roky bez problémů udržel na cestách.

Další kolegyně je dvaačtyřicetiletá Argentinka, která má portugalské předky, čerstvě získala zdejší občanství, miluje víno a studuje vinařství a na farmě je kvůli praxi. Největší úlet je ale rakousko-italský pár kolem šedesátky, který má osmnáctiletou dceru, společně přes třicet let žijí v karavanu bez stálého bydliště a cestují po Evropě.

Živí se prodejem vlastních organických výrobků na místních farmářských trzích. Na vinné farmě udělali zeleninovou a bylinkovou zahradu, kde si zároveň mohou pěstovat i vlastní potraviny. Stojí s karavanem vedle našeho dobrovolnického domečku.

Účastnit se dobrovolnických projektů je možné i s dětmi. Někteří hostitelé to přímo nabízejí a často je to výhodné i pro ně – hledají kamarády podobného věku pro své vlastní děti.

Dobrovolnictví jako alternativa

Jako u každé alternativní varianty je potřeba i u dobrovolnictví myslet tak trochu „out of the box“. Žijeme totiž ve světě, ve kterém nám různá média říkají jen o určitých formách cestování. Takzvanou dovolenou (= něco je vám někým dovoleno) máme pár týdnů za rok a musíme jet za drahý peníz někam na zájezd s cestovkou, protože jinak to nejde?

Samozřejmě, že ne! Dobrovolnictví může být jedním ze způsobů, jak si moct cestování prodloužit, protože prací za ubytování a stravu výrazně snížíme naše životní náklady a zbude nám víc na samotnou cestu.

Je třeba mít otevřenou mysl a uvědomit si, že vždy existuje víc možností. Není potřeba za všechno platit. Jako dobrovolník vyměňujete svůj čas a zkušenosti za poskytnuté ubytování a stravu. Přidanou hodnotou je navazování nových kontaktů s místními a dalšími dobrovolníky, hlubší poznávání místa, neustálé učení se něčemu novému a získávání zkušeností.

Vyzkoušela jsem si, že peníze, které jsem si nastřádala díky jiné práci na cesty, mi díky účasti na dobrovolnických projektech vydržely o měsíce déle, než kdybych si během cest platila ubytování v hotelech a jídlo v restauracích.

Jako vše ostatní je i dobrovolnictví otázka volby. U sebe vím, že po určité době je pro mě sdílené bydlení a jídlo otrava a ráda si zaplatím několik nocí pěkného ubytování a dobrého jídla, které pro mě připraví někdo jiný. Baví mě to střídat a zažít různá místa a ještě rozdílnější lidi. Každý to máme jinak a hlavně to můžeme kdykoliv změnit.

Popřemýšlejte o tom, co láká vás a jak byste chtěli svou cestu prožít.

Jak se stát dobrovolníkem?

Ve výše zmíněném eBooku se detailně věnuju dobrovolnictví a dalším strategiím, jak se na cestě v duchu slow travelingu udržet delší dobu. Neplatí to jen pro Latinskou Ameriku, ale pro cestování prakticky po celém světě.

Jak se odhodlat k tomu, abyste začali o dobrovolnictví reálně uvažovat, vám poradím v následujících pěti krocích:

1. Vyberte si destinaci

Kam vás láká vyrazit? Máte konkrétní místo, které chcete poznat, nebo nemáte jasnou představu? Zkuste se zamyslet nad tím, zda byste chtěli spíš do přírody, na vesnici nebo do města. Měl by to být nějaký známý turistický cíl nebo spíš odlehlejší místo?

Chcete do tepla nebo do zimy? Chcete k moři nebo mít možnost ve volném čase chodit po horách nebo dokonce lyžovat? Kdy můžete odjet? Na jak dlouho?

Tohle všechno jsou otázky, na které je nutné si co nejjasněji odpovědět. Jako dobrovolník má smysl jet pracovat minimálně na dva týdny, ideálně na delší dobu (měsíc nebo i několik měsíců). Hostitelé často ani na méně než dva týdny dobrovolníky nepřijímají. Než se v místě trochu rozkoukáte a naučíte se, co máte dělat, už zase balíte kufry a jedete pryč.

2. Zamyslete se nad tím, co můžete dělat

Co umíte? Jaké zkušenosti můžete hostiteli nabídnout? Jste manuálně zruční, umíte pečlivě uklidit pokoj, vařit nebo jste umělecky zaměření? Chcete učit jazyky, pracovat na statku, umíte to se zvířaty nebo v zahradě? Nebo vás baví spravovat web a sociální sítě?

Určete si několik činností, které můžete hostiteli nabídnout, jste v nich dobří a zároveň jimi budete rádi trávit čas. Není nic horšího než být otrávený z toho, že zase několik hodin denně musíte dělat práci, kterou nesnášíte, nebo vám vůbec nejde.

3. Zamyslete se nad tím, co byste se chtěli naučit

Spousta dobrovolnických projektů je založená na výměně znalostí a zkušeností. Máte touhu se naučit něco konkrétního? Cizí jazyk nebo jak se vyrábějí sýry či víno? Jak se zakládá permakulturní zahrada nebo jak správně podojit kozu?:)

Rozmyslete si, co byste kromě cestování v místě a po okolí chtěli zažít a naučit se. Každé místo je obohacující a můžete si z něj něco nového odnést.

4. Projděte si různé platformy

Na internetu je dnes možné najít opravdu spoustu dobrovolnických organizací. Asi nejznámější je Workaway a Worldpackers. Pokud chcete jako dobrovolník pracovat spíš v zemědělství a na farmách, podívejte se na HelpX a WWOOF.

Já mám osobní zkušenost pouze s Workaway a dosud jsem byla spokojená. Tato organizace má nastavené podmínky pro hostitele tak, aby dobrovolníci pracovali max. 5 hodin denně 5 dní v týdnu za ubytování a stravu.

Existuje také spousta menších lokálních spolků, které se dají najít na internetu. Poptejte se také kamarádů a známých, kdo kde potřebuje pomoct. Je dost možné, že na někoho narazíte a ani k tomu nebudete potřebovat počítač.

5. Vytvořte si profil a pusťte se do toho!

Projděte si webové stránky výše uvedených organizací a rozmyslete si, která by pro vás byla nejvhodnější. Vytvořte si profil, pečlivě vyplňte všechny potřebné údaje a začněte psát hostitelům, které jste si vyhledali.

Uvidíte, že i v dnešní koronadobě je možností k cestování spoustu a mnoho hostitelů vás ochotně přijme.

Dobrovolnická rodina

Díky dobrovolnické práci se ze dne na den dostanete do rodiny hostitelů, kteří vás do té doby neznali a rozhodli se vás přijmout. Je to často úzký vztah, protože spolu trávíte čas během práce, komunikujete, hostitelé vám dávají instrukce, většinou spolu i vaříte, jíte nebo také spíte v jejich domě.

V každém projektu je to trochu jinak, ale ze strany dobrovolníka i hostitele je potřeba otevřená a upřímná komunikace a oboustranný respekt. Je to vztah někdy krátký, jindy delší, ale velmi intenzivní.

Můžou nastat problémy a komplikace, ale spíše dojde k navázání krásných přátelství, která v mém případě alespoň virtuálně trvají dodnes. Díky dobrovolnickým projektům jsem nejen v Latinské Americe, ale nyní i v Evropě poznala spoustu nádherných míst a úžasných lidí, které bych jako „obyčejná“ turistka vůbec neměla šanci potkat.

Proto neváhejte, vykročte ze své bubliny, překročte svou komfortní zónu a vydejte se za novým dobrodružstvím. Dobrovolnická práce je nesmírně obohacující a naplňující zkušenost, kterou stojí zato zažít!