Když mi už loni v září dorazila do e-mailu akce od Honzových letenek na letenky do Dominikány a termíny za akční cenu vycházely na letošní jarní prázdniny, váhala jsem opravdu jen chvilku. I když jsem stále ještě vázaná prázdninami ve škole, chci vám v tomto článku ukázat, že i tak se v průběhu školního roku dá odskočit alespoň na chvilku do Latinské Ameriky. A jak jinak než po vlastní ose!

Jedna z nejnavštěvovanějších zemí Latinské Ameriky

Nebýt Lucky a Aleše ze Sell it and Live, tak bych se asi sama od sebe do Dominikánské republiky nikdy nevydala. Mám tuto zemi zafixovanou jako typickou destinaci pro Evropany, kteří tam v průběhu naší zimy zaplní všechny all inclusive resorty. Tenhle stereotyp bohužel platí, ale díky stories a tipům z cest tohoto cestovatelského páru během jejich návštěvy Dominikány jsem pochopila, že (ostatně jako vždy a všude) to lze udělat i jinak.

Klíčem je vyrazit po vlastní ose a ideálně mimo hlavní turistické oblasti. Dominikána je jedna z nejnavštěvovanějších latinskoamerických zemí vůbec a především v hlavní sezóně, která probíhá v období naší zimy, se turistům příliš vyhnout nedá. Zhruba od června do září se v karibské oblasti mohou vyskytovat hurikány a prší a proto je naše zima ideálním obdobím pro návštěvu tohoto tropického ráje ležícího na ostrově Hispaniola.

Připravte se na cestu

Nejdříve si pořiďte letenku. Mě vyšla na 11 650 Kč z Prahy do Punta Cana s přestupem v Lisabonu. Většinou létám z Vídně, ale akční letenky byla tentokrát z ČR. Přestože je to malá země, má Dominikána několik mezinárodních letišť. Nejčastěji se létá do hlavního města Santo Domingo nebo do Punta Cana na východě ostrova. Let z Prahy do Lisabonu trvá 3,5 hodiny, z Lisabonu do Punta Cana zhruba 9 hodin.

Bylo fajn, že jsem z Prahy vyrazila v poledne a díky časovému posunu v zimě mínus 5 hodin jsem ještě ten samý den ve 21 hod dorazila do Punta Cana. Na cestě zpět jsem letěla na noc a přistála následující den večer.

Letenku jsem rezervovala v září, kdy se akce objevila, a letěla jsem až v únoru. Bookovala jsem tedy hodně dopředu a v mezičase ještě přišla nová vlna covidu omikron a nebylo vůbec jasné, jestli odletím. Naštěstí se to podařilo, let zrušen nebyl a mohla jsem odjet.

Zpravila rezervuju letenku ne víc než tři měsíce dopředu, ale v případě této akční letenky jsem rezervovala mnohem dřív než obvykle. Sledujte proto aktuální ceny a akce a nebojte se dělat rychlá rozhodnutí, když se akce objeví! Mohlo by vás to pak hodně mrzet:).

Dominikána v únoru 2022 nepožadovala pro vstup do země ani očkování, ani negativní test. Portugalsko ale i pro tranzit a přestože jsem byla očkovaná, vyžadovalo negativní test. Během doby, kdy jsem byla v Dominikáně, Portugalsko nutnost testu zrušilo a mohla jsem se vrátit, aniž bych musela před odletem vyhledávat testovací místo na ostrově.

Pokud jedete jen na pár dní jako já, doporučuji rezervovat ubytování předem. Když mě na cestách Latinskou Amerikou netlačí čas, ráda objevuju ubytování až na místě a smlouvám o ceně, často to vyjde levněji než přes rezervační portály a rovnou vidím, jak ubytování vypadá.

Vzhledem k tomu, že jsem jela na pouhých deset dní a chtěla jsem čas v Dominikáně využít na maximum a netrávit ho hledáním ubytování, rozhodla jsem se vytvořit si přibližný plán cesty a zarezervovat všechna ubytování předem na booking.com, kde jsem našla pro mě nejvýhodnější nabídky. Storno bylo možné udělat i během cesty do určitého data, tak to nebyl problém.

Cestovala jsem sama a neměla jsem moc náladu na sdílené pokoje, tak jsem rezervovala vždy samostatné. Jedna noc mě vyšla zhruba na 550 Kč. Vždy se jednalo o pokoj s manželskou postelí, koupelnou a wc. Jednou jsem měla pro sebe i celý apartmán s kuchyňkou.

I když už máte ubytování rezervováno předem, je v Latinské Americe i tak během cest prostor pro improvizaci. V městečku Bayahibe jsem měla zůstat dvě noci, ale po jednom dni jsem se rozhodla odjet. S majitelem tzv. cabañas (nízkých domečků), kde jsem bydlela, jsme se dohodli, že zadá do systému booking.com, že jsem nedorazila, zaplatím mu na ruku jen jednu noc a druhý den můžu jet.

V cabañas jsme se totiž s jedním starším italským cestovatelem domluvili, že se jeho půjčeným autem přesuneme na sever země, kam jsem stejně měla namířeno o pár dní později, a budeme sdílet náklady na cestu. Win-win situace pro oba!

Do hostelu na poloostrově Samaná ve vesničce Las Galeras, kam jsem tím pádem dorazila dřív, jsem přes whatsapp napsala majitelce a zajistila si opět mimo booking rezervaci o dvě noci navíc a bylo to vyřešené.

V ceně letenky bylo zahrnuto pouze příruční zavazadlo, které je pro mě dostačující a navíc mě to vždy přinutí vzít si opravdu jen nezbytnosti. Snažím se v poslední době cestovat s minimem věcí a doporučuju to samé i vám. Vaše záda vám za to budou vděčná a poděkujete si, že nemusíte tahat ve vedru těžký batoh.

Kufr nevozím, batoh je snáze přenosný i většinou sám o sobě lehčí než jakýkoliv kufr. Do tropických destinací si zabalte jen pár triček, kraťasy, plavky, sandály, lehčí bundu a další kousky podle vaší preference. Hodí se i pláštěnka, občas zaprší. Pořiďte si organizéry na oblečení a naučte se ho srolovat tak, aby zabíralo co nejméně prostoru. Zimní boty a bundu nechte doma nebo třeba v autě kamaráda, který vás veze na letiště, jak jsem to udělala já:).

Kosmetiku sbalte do 100 ml obalů, šampon a mýdlo používám na cesty tuhé. Nezapomeňte na opalovací krém s vysokým faktorem, klidně SPF 50 a víc.

Vyřiďte si cestovní pojištění a vezměte si s sebou americké dolary nebo i eura, případně pokud máte kartu typu Revolut nebo podobnou, můžete z bankomatů vybírat až na místě. USD/EUR můžete na místě vyměnit na dominikánské pesos. 100 Kč je zhruba 42 DOP, 1 USD se rovná asi 56 DOP.

Kam v Dominikáně vyrazit

Jak už jsem psala, nechala jsem se inspirovat Luckou a Alešem ze Sell it and live a protože při cestování vyhledávám stejně jako oni přírodní krásy, málo navštěvovaná místa a kontakt s místními lidmi, napsala jsem jim a nechala si poradit, co bych za těch deset dní, které jsem na cestu měla, neměla vynechat.

Za deset dní včetně cesty jsem navštívila Punta Cana a okolí, Bayahibe, Las Galeras a okolí a Santo Domingo. Dominikánská republika má samozřejmě v repertoáru mnohem víc – na severu např. Las Terrenas, vodopády 27 charcos, El Limón a další. Ty si ale nechám na příští návštěvu:)

Pro krásnou přírodu rozhodně doporučuju poloostrov Samaná na severu země. Můj let byl ale do Punta Cana na jihovýchodě, tak jsem se na sever přesunula postupně přes vnitrozemí.

Po večerním příletu jsem se vyhnula přemrštěným cenám taxikářů a vzala si Uber (připojila jsem se k wifi na letišti) do ubytování zarezervovaného blízko letiště. Hotelovým resortům v Punta Cana a Bávaro doporučuju se obloukem vyhnout. Někam ale člověk přiletět musí a moje ubytování bylo v neturistické části plné místních, tak to bylo fajn.

Hned druhý den po příletu jsem se vydala místním autobusem na jihozápad do městečka Bayahibe. Autobus staví na dálnici kus od Bayahibe. Abych nemusela ve vedru pěšky, stopla jsem si prázdnou turistickou dodávku a pan řidič mě vzal zadarmo.

Jezdí tam ale také místní doprava guagua, menší autobusy, na které narazíte po celé zemi. Bayahibe je mnohem klidnější a malebnější než Punta Cana, ale i tak je plné hotelů. Zašla jsem na místní pláž a pak na několik kilometrů vzdálenou pěknou pláž Dominicus.

Ubytovaná jsem byla v již zmiňovaných cabañas, kde jsme se s italským cestovatelem domluvili na společné cestě autem na sever ostrova do městečka Las Galeras na poloostrově Samaná.

Z Bayahibe můžete vyrazit na výlety lodí na údajně panenské pláže na ostrovech Saona (kde se natáčeli Piráti z Karibiku) a Catalina. Jezdí tam ale stovky, ne-li tisíce turistů denně, tak nečekejte, že tam budete sami. Já jsem tenhle výlet z časových důvodů neabsolvovala a vydala jsem se raději směrem na odlehlejší sever ostrova.

Poloostrov Samaná vlastně není od Punta Cana vzdušnou čarou po pobřeží až tak daleko. Problém ale je, že přes jeden z národních parků nevede žádná cesta. Je tedy potřeba to vzít přes vnitrozemí směrem na západ na hlavní město Santo Domingo, pak zamířit na sever a v Caño Abaja se vydat směrem na východ.

Cesta dlouhá necelých 300 km zabere kvůli občasné horší kvalitě silnic a někdy neskutečným dírám, kterým je potřeba se vyhýbat, zhruba pět hodin. Částí vnitrozemí ale vede slušná dálnice. Cestování autem nebo autobusem považuju za skvělý způsob, jak poznat místní krajinu. Je to sice pomalejší než letadlo, ale za ty výhledy to stojí.

Před cestou jsem přemýšlela, jak se co nejrychleji z Bayahibe do Las Galeras dostat. Auto jsem si sama půjčovat kvůli rozpočtu nechtěla. Autobusem se to za jeden den dá stihnout horko těžko, spoje odjíždějí jen několikrát denně. Setkání s italským cestovatelem mi tak přesun výrazně usnadnilo a snížilo nám oběma náklady na cestu.

Nebojte se proto na cestách seznámit a třeba i na chvíli připojit k jiným lidem. Já mám díky tomu spoustu krásných zážitků a kontaktů na známé, se kterými jsem kolikrát v kontaktu i dodnes.

Las Galeras je pro mě ráj a přesně ten typ městečka, které je dostatečně malé, ale zároveň se v něm vyskytuje vše potřebné. Samozřejmě do něj jezdí také spousta gringos a turistů, ale hotely jsou menší a atmosféra autentičtější.

Ubytovala jsem se na několik nocí v La Ballena Backpackers Hostel a seznámila se se spoustou fajn cestovatelů z dalších zemí. V Las Galeras se dají podnikat skvělé treky na místní a okolní pláže – La Playita, kde můžete pozorovat západ slunce, El Cabito s krásnou vyhlídkou z útesu a restaurací, Playa Rincón, na kterou se dá dojít přes několik katalogových a prázdných plážích a nebo delší trek na Playa Madama a Playa Frontón.

Pro mě je ideální strávit část dne pochodováním a pozorováním okolní přírody a pak se na chvíli zastavit, vykoupat, dát si třeba čerstvý kokos a vydat se zpět na dobrou večeři. Některé dny jsem takto trávila sama, jindy s ostatními cestovateli ubytovanými v hostelu.

Z Las Galeras jsem se autobusem vydala do hlavního města a Uberem do hotelu. Zarezervovaný pokoj měl celý strop plesnivý, tak mi po zaplacení vrátili peníze a řekli mi, že v okolních ulicích je hotelů několik. Do půl hodiny jsem si našla ubytování v pěkném a čistém pokoji a vyrazila jsem do města.

V Santo Domingu se kvůli bezpečnosti turistům doporučuje pohybovat se pouze v centru, v tzv. koloniální zóně. Kousek od ní jsem byla ubytovaná a do zona colonial jsem došla pěšky. Centrum je hezky upravené, čisté, plné koloniální architektury a pěkných, ale předražených obchůdků, restaurací a kaváren.

Je znát, že je zona colonial pečlivě udržovaná a dobře zabezpečená. Při cestě autobusem přes chudší čtvrti to byla výrazně jiná podívaná. Santo Domingo má jako všechna latinskoamerická města několik tváří. Nepouštějte se nikam, kam vám místní řeknou, že chodit nemáte a po setmění se ve městě nepohybujte sami.

Ze Santo Dominga jsem vyrazila do Punta Cana opět autobusem. Protože jsem měla pár hodin před odletem čas, nechala jsem si poradit od řidiče Uberu pláž blízko letiště, kde se nemusí platit např. minimální konzumace (40 a víc USD, za které si musíte něco objednat v plážových barech) a vstup na pláž je volný.

Zavezl mě na pláž Cabeza de Toro neboli Býčí hlava, kam údajně on jezdí s rodinou. Zapomněl mi ale asi říct, že je to vyhlášené kitesurfingové místo a šíleně tam foukalo:) I tak jsem se ale hezky prošla a počkala na západ slunce. Popovídala jsem si s místními, nakoupila pár drobných suvenýrů a na letiště se vydala vanem guagua, který mě ještě provezl vesničkami, v nichž bylo znát, že tam opravdu žijí obyčejní Dominikánci a po turistech nebylo ani stopy.

Praktické tipy

Hned druhý den po příletu jsem si i na těch pár dní koupila místní sim kartu s daty, což doporučuji i vám. Vyjde to na pár korun a můžete využívat třeba mapy nebo vyhledávat potřebné informace a sdílet svou cestu na sociálních sítích.

Nejraději se pohybuju pěšky, na kole nebo místní dopravou. Ta funguje v Dominikáně velmi dobře. Delší vzdálenosti jezdí pohodlné autobusy, na kratších narazíte na minibusy neboli guaguas. Autobusy a guaguas jsou nejlevnějším dopravním prostředkem. V zemi také výborně funguje Uber.

Na cestách se snažím hledat ubytování vždy s kuchyňkou. Snídani si většinou připravím „doma“, přes den jsem venku a buď si po cestě něco koupím nebo si vezmu s sebou svačinu a večer si ráda zajdu někam do místní restaurace nebo něco rychlého připravím opět v ubytování.

Jíst třikrát denně venku je pro mě jednak finančně náročné, ale jsem i vybíravá a ráda vím, co jím, tak nemám problém si jídlo uvařit. Miluju čerstvé tropické ovoce, ryby, zelené banány na vaření plátanos nebo avokádo. Na tuhle pobřežní stravu jsem si zvykla během života v Ekvádoru a když můžu, ráda si ji dopřeju.

Doporučuju vám proto udělat si dobrou a vydatnou snídani doslova za pár korun na ubytování (vajíčka, chleba, místní ovoce) a máte na kus dne vystaráno. Pro rybu si můžete zajít třeba někam na trh.

V Dominikánské republice jsem se jako sólo cestovatelka světlé pleti a vlasů cítila dobře a relativně bezpečně. Většina obyvatel jsou mesticové a mají tmavší pleť nebo jsou to černoši. V Dominikáně je také spousta imigrantů z Haiti, kteří mají tmavší pleť než Dominikánci. Když jsem byla mimo turistická místa, byla jsem tam opravdu hodně nápadná.

Občas na mě někteří místní pánové pokřikovali, troubili z aut i motorek, nabízeli svezení a podobně. Všechny nabídky jsem v klidu, ale rázně odmítla a byl klid. Je potřeba si ale zvyknout na to, že to pánové zkouší pořád. Někdy to může být až otravné.

Vždy jsem se zeptala v hotelu nebo místních, kam můžu v okolí jít a kam raději ne, a jestli můžu být venku i po setmění. Jediný moment, kdy jsem se cítila nepříjemně, byl v hlavním městě Santo Domingo, kdy se na mě po vystoupení z autobusu na jakémsi podivném nádraží sesypalo několik pochybně vypadajících individuí, které mi pomohl setřást jeden pán z autobusu.

Při cestách do latinskoamerických zemí vám doporučuju snažit se nepoutat na sebe moc pozornost (ať už vyzývavým oblečením nebo šperky, upozorňujete na sebe už tím, že jste bílí), chovat se obezřetně a dbát rad místních.

V Dominikánské republice je úředním jazykem španělština. Ve spoustě turistických míst se domluvíte i anglicky, ale když spustíte španělsky s místňáky, konverzace pak vypadá úplně jinak. Já se s místními bavím nesmírně ráda. O tom, jak žijí obyčejní lidé, co je pro jejich zemi typické a co rádi dělají.

Proto se učte cizí jazyky. V případě španělštiny je skvělé, že se domluvíte s obrovským kusem světa, tak se pusťte do studia! Minikurz latinskoamerické španělštiny pro cestovatele na vás čeká jako bonus k eBook Jak zrealizovat vaši cestu snů do Latinské Ameriky. Mrkněte na něj!

Můj rozpočet

Desetidenní cesta do Dominikánské republiky mě vyšla zhruba na 25 000 Kč se vším všudy.

Akční letenka vyšla na 11 650 Kč. Ubytování stálo 5300 Kč, doprava na místě (autobusy, sdílené auto, sdílený člun:), Uber, guaguas) a cesta tam a zpět na letiště ve Vídni mě vyšla na 3200 Kč, jídlo stálo zhruba 2300 Kč.

Cestovní pojištění jsem měla od AXA za necelých 500 Kč, na přestup v Portugalsku byl potřeba antigenní nebo PCR test, který vyšel na 200 Kč.

Další drobnosti typu sim karty, dat, nákupu hygienických potřeb v lékárně, nových slunečních brýlí, pronájem lehátek na pláži, spropitné atd. stály zhruba 2000 Kč. Za pár drobných dárků jako doutníky, sladkosti a káva jsem dala 850 Kč.

Je fakt, že jsem nakonec neabsolvovala žádný turistický výlet lodí jako např. pozorování velryb nebo cestu na ostrov Saona a Catalina, která se pohybuje kolem 50 USD. I tak jsem si ale cestu skvěle užila a kdybych měla víc času, na tyto výlety se vydám.

Na co si nikdy nezvyknu

V latinskoamerických zemích jsem si za několik let cestování a života na různých místech nikdy nezvykla na neskutečně vysoké decibely, které se valí z obrovských reprobeden postavených v jinak nepříliš luxusně vypadajících obydlích i v té nejmenší vesničce v zemi.

Když jsou tyto reprobedny s regguetonem (rozumějte monotónním „tucáním“) namířené přímo do mého hotelového pokoje, tak šílím. Sousedy to ale většinou nezajímá a klidně pokračují v diskotéce, na které ale nikdo netančí, i v běžný pracovní den až do pozdních nočních hodin.

Připravte se mentálně na zvýšenou hladinu hluku (ať už hudby nebo kolem projíždějících aut a řidičů túrujících své motorky) a vybavte se dobrými špunty do uší. Věřte mi, že je budete potřebovat:).

Jinak ale cestu do Dominikánské republiky vřele doporučuji. Vězte, že když se vydáte za hranice hotelových resortů za obyčejnými usměvavými mulaty, nebudete litovat!