5 nesnází, které mohou nastat během dobrovolnictví, a tipy, jak se s nimi vyrovnat

Hrabu se v sedm ráno z moskytiéry, která je zavěšená nad mojí postelí v dobrovolnickém domečku. Moje argentinská spolubydlící ještě spí. Naše postele jsou umístěné v předsíni, která se nedá nazývat ani pokojem. Je tady totiž jenom závěs oddělující postele od chodbičky vedoucí ke vstupním dveřím. Soukromí nula.

Ráno je klidné a krásně svítí slunce. Myslím ale na to, že zase budu dělat tu samou práci pět hodin v kuse. Kuchyň, snídaně, čerstvý pomerančový džus, myčka, prádlo, mandl, úklid pokojů, zametání jehličí na terase… Prostě mě to už nebaví! To jsem sem jela vařit a uklízet?! Vypadá to, že ano…

Jak se říká, není každý den posvícení. Dobrovolnictví spojené s cestami je skvělé, ale někdy je to taky na nic. Práce je monotónní, nesedíme si s ostatními, bydlení je hrozné a nedá se jíst to, na co jsme zvyklí. Ani si člověk nic nevydělá!

Nechci vám s dobrovolnickou prací jen mazat med kolem pusy jako v minulém článku, a proto jsem níže sepsala nejčastější nesnáze, se kterými se během projektů můžeme setkat. Zaměřuju se ale také na tipy, jak tyto záležitosti řešit a vyrovnat se s nimi.

O dobrovolnictví jako součásti cestování po Latinské Americe píšu ve svém eBooku, v němž zmiňuju i další strategie, jak se udržet na cestě delší dobu a snížit náklady.

1. Nekomfortní ubytování

S dobrovolnictvím mám zkušenosti především z Latinské Ameriky, kde mohou být občas oproti Evropě trochu spartánské podmínky. Pokud pracujete v hotelu, většinou máte k dispozici postel v jednom z pokojů, který je sdílený s ostatními dobrovolníky (rozumějte po týdnu konec srandy, protože chcete mít trochu soukromí).

Dobrovolničíte-li jako pár nebo rodina, může to být výhoda v tom, že často dostanete pokoj jenom pro sebe. Jinak se soukromím spíš nepočítejte. Dobrovolnické programy jsou převážně komunitní záležitostí a sdílí se jak prostor, tak i jídlo.

Výjimkou není ani ubytování ve stanu, který vám hostitel může dát k dispozici, pokud ho nemáte. Upgradem jsou matrace ve stanu, na nichž jsme spali v Mexiku na poloostrově Yucatán. Stany byly prostorné a matrace pohodlné. I po několika dnech jsme se cítili stále fajn, ale pokud je nutné spát na zemi, je to pro většinu lidí nepohodlné. Někteří hostitelé poskytují k bydlení karavan.

Ložní prádlo a přikrývky určené pro dobrovolníky někdy můžou být v dost hrozném stavu, stejně jako samotný prostor, který máte obývat…

Co s tím:

Doporučuju si s sebou vozit vlastní skladný spacák a nafukovací karimatku (případně i polštář), pokud plánujete stanovat. Spacák můžete použít i v posteli a víte, že je váš a je čistý. Na trhu je spousta variant, které vám nezaberou moc místa. Můj oblíbený obchod na tyto cestovatelské potřeby je pod7kilo.

Pokud je ložní prádlo špinavé, požádejte hostitele o vyprání. Někdy totiž ani on sám neví, v jakém stavu pokoje pro dobrovolníky jsou. To samé s úklidem: jestliže je pokoj špinavý, půjčte si od hostitele vše potřebné na úklid a pusťte se do toho. Hostitel je povinen vám zajistit vhodné místo pro odpočinek a spánek a vy si první hodiny práce můžete ukrojit právě úklidem.

Já například nesnesu velké množství prachu. Začnu kýchat a neskončím, dokud není vyluxováno nebo alespoň zameteno a vytřeno. Když jsem hostitele požádala o vysavač nebo koště a kýbl, nikdy s tím nebyl problém a vždy byli rádi i ostatní dobrovolníci, že je zase trochu uklizeno.

Na cestách nikdy nezapomínám na masku na oči a špunty do uší. Mám lehké spaní a potřebuju ticho a tmu. To je ve sdílených pokojích do určité hodiny nemožné a klapky a špunty jsou pro mě opravdu záchrana. Větší soukromí také vytváří použití sluchátek s vaší oblíbenou hudbou.

2. Jiné jídlo, než na které jsme zvyklí, nebo vůbec žádné?!

V podmínkách Workaway pro hostitele je uvedeno, že by měli dobrovolníkům poskytovat také jídlo třikrát denně. V Latinské Americe je ale realita někdy trochu jiná. Během některých projektů jsme neměli k dispozici jídlo vůbec, v hotelech to často byla jen snídaně.

Někteří hostitelé dávají dobrovolníkům na jídlo týdně peníze. Během jednoho Workaway projektu v Ekvádoru jsme takto dostávali určitý obnos na jídlo každý týden. Bydleli jsme v odlehlé vesničce na pobřeží, kam dvakrát týdně zajíždělo auto s potravinami, a tam jsme nakupovali a pak si vařili.

Další možností je, že jedno jídlo (oběd nebo večeři) vaří hostitel, a zbytek si musíte zajistit sami. Jindy vám zase hostitel potraviny nakupuje a vy mu píšete nákupní seznam. V dobrovolnické kuchyňce si pak společně (nebo i zvlášť) vaříte.

Co když jste ale zvyklí na určitý typ stravy (vegetarián/vegan) nebo máte nějaká zdravotní omezení či potravinové alergie?

Dobrovolnická kuchyně na vinné farmě v Algarve, Portugalsko

Co s tím:

V případě Workawaye uvádíte svoje stravovací omezení už ve vašem profilu na webu Workaway. Nezapomeňte na to ještě před příjezdem včas upozornit hostitele a domluvit se na tom, jak se to dá řešit. Některé projekty jsou i čistě vegetariánské nebo veganské a ani neumožňují v kuchyni připravovat maso.

Pročtěte si proto dobře veškeré podmínky v místě, kam se chystáte, a domluvte si jasné podmínky ohledně jídla, abyste věděli, do čeho jdete. Připomeňte také hostiteli, že by vám měl jídlo poskytnout třikrát denně.

Zjistěte si předem, jestli budete mít k dispozici kuchyň k vaření, nebo ne. Nejhorší kombinace je, pokud vám hostitel poskytuje jen jedno nebo dvě jídla a nemáte k dispozici ani kuchyň. To se nám stalo v kolumbijských horách, kde jsme byli v chatce jen s postelí odříznutí od civilizace a neměli jsme si kde koupit večeři:).

Informujte se, kde je nejbližší trh nebo supermarket a nakupte si pár kousků do zásoby, abyste nezůstali bez jídla nebo vody (tu stoprocentně od hostitele vyžadujte, pokud není pitná ta kohoutková). Lokální a sezónní potraviny jsou vždy nejchutnější a nejlevnější. V latinskoamerických zemích se pro ovoce, zeleninu, ryby a maso rozhodně vyplatí zajít na trh.

Pokud si vaříte společně s ostatními dobrovolníky, domluvte se, kdo kdy bude vařit a ti ostatní budou mýt nádobí a uklízet. Většinou každý snídá po svém a obědy a večeře se vaří společně. Zkuste se v rámci stravovacích návyků všech domluvit na společném jídelníčku a buďte otevření kompromisům.

Uvědomte si, že součástí dané komunity nebudete věčně, a pokud pár dní slevíte ze svých stravovacích návyků, určete si pak období, kdy se do svých kolejí zase budete moct vrátit a vše vykompenzujete. Zkuste třeba uvařit každý něco ze své země a ozvláštnit tak třeba nekonečnou těstovinovou stravu:).

Přestože některé projekty neposkytují dobrovolníkům kompletní stravu, i tak bývá úspora v nákladech na jídlo během cest výrazná, protože většinou máte k dispozici kuchyň. Můžete tak aspoň jedno jídlo denně vařit. Pokud byste se stravovali pouze v restauracích, vypadal by váš stravovací rozpočet rozhodně jinak.

3. Monotónní nebo příliš únavná práce

Na dobrovolnictví je skvělé, že se pořád učíte nové věci. I když děláte podobnou práci, každý hostitel chce trochu jiné výsledky. Úkoly, které je potřeba zvládnout, se většinou dají rychle naučit, a dobrovolnická práce nebývá příliš specializovaná, ani nevyžaduje žádné zvláštní znalosti předem.

Pokud děláte každý den to samé, práce po pár dnech zevšední. Občas si říkám, stejně jako v úvodu článku, jestli se svým vzděláním mám zapotřebí po někom uklízet nebo mýt nádobí? Odpovědi jsou různé… Někdy si řeknu, že za to prostředí, ve kterém se nacházím a co tam můžu vidět a koho můžu poznat, to stojí, jindy zase ne.

V Latinské Americe se nám také stalo, že hostitel po nás nechtěl pět, ale šest hodin denně a šest dní v týdnu. To je oproti původním pětadvaceti hodinám týdně docela rozdíl. V jednom hotelu po nás zase paní chtěla, abych já pracovala ráno a manžel odpoledne. Na společné výlety jsme tedy mohli jen ve volných dnech.

Jak tedy naložit s rutinou, hodinami navíc nebo jinými podmínkami hostitelů?

Co s tím:

Abychom dělali to, co dělat chceme a co nás v ideálním případě baví, doporučuji si už při tvorbě profilu na dobrovolnickém portálu (Workaway, Worldpackers, Wwoofing, HelpX…) rozmyslet, co umíte, a jaké typy prací můžete a chcete dělat.

Při hledání dobrovolnického projektu pište jen těm hostitelům, jejichž profil s vámi nějakým způsobem souzní a je s vámi kompatibilní. Po prvním kontaktu je důležité si s hostitelem domluvit konkrétní podmínky, tj. potvrdit počet hodin, čas práce (pokud máte během dopoledne odpracováno, můžete odpoledne vyrazit na výlet) a její náplň.

Včasná a konkrétní komunikace je opravdu zásadní. Pokud vám něco není jasné, ještě před odjezdem se hostitele zeptejte. Předejdete pozdějším nedorozuměním.

Jestliže vás nebaví práce, kterou děláte, nebo je pro vás příliš fyzicky či jinak obtížná, promluvte si o tom s hostitelem a požádejte o přidělení jiné práce. Nikdy se nejedná pouze o jednu konkrétní činnost a na místě je vždy více věcí, které je třeba dělat.

Můžete si také po domluvě s hostitelem vyměnit práci s ostatními dobrovolníky. Pokud raději pracujete venku a nechcete být zavření uvnitř, určitě si to s vámi někdo z vašich kolegů rád smění.

4. Nesedli jste si s ostatními dobrovolníky nebo se samotnými hostiteli

Samozřejmě se může stát, že i přes předchozí dobrou komunikaci vám to s vaším hostitelem jednoduše „neklape“. Jeho požadavky vám připadají přehnané, nesedí vám jeho chování vůči vám nebo může existovat i výrazná jazyková bariéra a nemůžete se spolu domluvit.

Během dobrovolnické práce nejste do projektu zapojeni téměř nikdy sami. V průběhu jednoho pobytu v Mexiku nás bylo osm dobrovolníků na malém místě v chatkové a stanové osadě přímo na břehu laguny uprostřed ničeho.

Každý den jsme se všichni během práce i ve volném čase neustále potkávali. Jediným únikem byla vyjížďka kajakem na lagunu:). Díky tak úzkému kontaktu, na který nemusíme být až tolik zvyklí, je možné, že „ponorka“ dorazí i do zpočátku pohodové dobrovolnické party.

Jeden z pěkných momentů sdílení s ostatními dobrovolníky. Někdy si ale člověk potřebuje od ostatních odpočinou a být sám.

Co s tím:

Co se týká vašeho hostitele, snažte se nejdřív sami zjistit, co vám konkrétně ve vztahu k němu vadí a v čem vidíte největší problém. Poté ho zkuste v klidu a ideálně s chladnou hlavou vysvětlit hostiteli a zjistěte, jestli je možné nějaké řešení.

V rámci vaší dobrovolnické party je fajn, když se po úvodních seznamovacích dnech, kdy spolu například vaříte a trávíte večery, také oddělíte a děláte si věci po svém. Zajděte si sami na výlet, uvařte si jen pro sebe nebo jděte někam sami na kafe nebo večeři. Máte tak čas a prostor pro sebe a po nějaké době se zase můžete vrátit ke společnému trávení času.

Pokud jste se rozhodli, že chcete z projektu odejít, tak je to samozřejmě vaše plné právo. Rozmyslete si, jestli je nutné to dělat ze dne na den, nebo můžete týden či dva počkat a mezitím si hledat jiného hostitele.

Workaway například nabízí, že můžete při vyhledávání zadat „last minute host“. Systém vám takto najde hostitele, které hledají dobrovolníky co nejdříve a potřebují rychle jejich pomoc.

5. Nevyděláváte žádné peníze

Nevýhodou dobrovolnictví také je, že si většinou nevyděláte žádné peníze. Náklady se vám sice sníží o částku za ubytování a stravu nebo její část, ale když cestujete po okolí, občas si něco koupíte nebo zajdete na jídlo, tak peněz stejně ubývá.

Potřebná částka je sice nižší, než kdybyste museli platit za ubytování v hostelu a jídla v restauracích, ale bez rozumné rezervy se ani na dobrovolnický projekt vyjet nedá.

Co s tím:

Jak si vydělat během cest, jak cestování prodloužit a snížit náklady vám poradím v mém eBooku. Tyto strategie se netýkají pouze cest do Latinské Ameriky, ale jsou platné po celém světě.

Na Workaway existují i projekty označení jako „paid positions“ neboli placené pozice. Osobní zkušenost s touto možností zatím nemám, ale jde o to, že část nebo celá práce je placená a k tomu máte k dispozici i ubytování a stravu.

Je to tedy ideální kombinace, jak se zúčastnit dobrovolnického projektu a ještě si něco přivydělat. Někteří hostitelé také nabízejí finanční odměnu za odpracované hodiny navíc. V případě jednorázových akcí, například sklizní ovoce a jiných plodin na farmách, které probíhají v období několika dnů nebo týdnů, si také můžete na své další cesty přivydělat.

Zeptejte se hostitele, jestli nepotřebuje pomoct i v jiné oblasti než v té, kde aktuálně pracujete. Pokud se vyznáte v IT nebo sociálních sítích, mohl by vám zaplatit za vytvoření nebo vylepšení webu, facebookové stránky nebo nastavení reklam na sociálních sítích.

Komunikujte!

Dobrovolnictví je skvělý zážitek, ale někdy může být kombinace různých faktorů a okolností vyčerpávající. Základem je dobrá, upřímná a „no drama“ komunikace jak s hostitelem (před vaším příjezdem a během pobytu), tak s ostatními dobrovolníky.

Na projektech se už z podstaty dobrovolnictví schází otevření lidé (jak hostitelé, tak dobrovolníci) s bohatou životní a cestovatelskou zkušeností zvyklí na komunitní život. K zásadním konfliktům proto dochází výjimečně. Využijte toho a načerpejte během společných chvil inspiraci pro vaše další cesty!

Doufám, že vám tento článek pomůže řešit možné nesnáze během projektů a že vám dobrovolnictví přiroste k srdci tak, jako mně!

Občas ubytování vypadalo i takhle, ale naštěstí to bylo jen na krátkou dobu:)
Iva Raková
Mou vášní je cestování po vlastní ose v Latinské Americe. Jsem autorkou eBooku Jak zrealizovat vaši cestu snů do Latinské Ameriky . Baví mě praktickými radami a tipy inspirovat ostatní k tomu, aby překonali svoje obavy, vydali se na svou vysněnou cestu a prožili v těchto zemích nezapomenutelné momenty. Můj příběh si přečtěte tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.